pátek 1. září 2006

2. Cestovní email - Khao San Road

2. Cestovní email - Khao San Road 


Celý svět se tu globalizuje do jedné ulice. 

Tak jste se konecne dockali prvni zpravy, tedy doufame, ze ne posledni. Ne, ze by to neslo driv, ale copak ten cas kradem. Staci, kdyz si ho jenom presouvame sem a zase tam. Nejak je tech zazitku na ten den mnoho. Jen ta cesta byla takova vsedni. Proste jsme prijeli v Praze na letiste skoro na posledni chvili, ze jsme sotva stacili dokoupit Whisky a uz to letelo. Ve Vidni jsme byli neco pres hodinku a pak zde travili asi tri. To stacilo sotva tak na orientaci, preliti Whisky a neco hygieny Jedine co snad stoji za zminku, byla moje osobni kontrola na letisti, ktera personal zamestnala az tak, ze me sacovali, rentgenovali, az jim uniklo, ze mam v osobnim zavazadle nuz, benzin, dvoulinku, bananky pro pripojeni, pocitac, proste dost veci na zneskodneni letadla i personalu. Let utekl tak bezne a formalne, jakoby jste se vydali treba na Slovensko. V Bangkoku jsme vystoupili, jako nekde v Holesovicich na nadrazi. Proste rutina. Mozna nam ta cesta utekla nestandartnim pristupem letecke spolecnosti Lauda Air, ktera nam v ekonomicke tride servirovala jidlo do keramickeho nadobi, zeleznych priboru, s castou napojovou obsluhou a pozornosti. Kazdy mel pred sebou vlastni televizni obrazovku a dalkove ovladani s interaktivnim programem, kde slo volit z nabidky asi 9 filmu, 15 radii, nekolika PC her, objednavky k nakupu, stavu o momentalni pozici letadla a hlavne moznost pohledu ze dvou kamer letu {ptaci perspektiva a primy pred letadlo}. Velmi efektni pro zvednuti zaludku pri pristani. Tolik tedy k ceste. Na letisti v Bangkoku nas privitalo 34 C ve stinu a neco smogu. Po zakoupeni jizdenky na bus, co stal pred nadrazim, jsme se dopravili na tradicne znamou turistickou Meku Bangkoku, tridu Khao San Road. Tam jsme jeste asi hodinku behali po hotelech, nez nas uspokojilo postaveni a cena. Pri priblizne stejnych cenach, dost znacne rozdily v kvalite. V nasem hotylku jsme nejhlucnejsi asi my, nejvice se mozna koupem, nejdele se vracime, ale zase chodime nejmene na Internet, ktery mame o patro nize denne 10 min zdarma, coz jsme jeste nepouzili. Ted to pisem odjinud, kde chteji 20 Bt za 1 hod, ale to nam bylo moc, tak jsme je umluvili na OF line stavu a pisem to na svou disketu. Internet tu maji asi tak po 100 m tri. Proste vsude. Internetove volani do USA nekde zdarma, jinde za 30 Bt. Mobilni site v Bangkoku jsou 4, z cehoz Paegas ci Eurotel vyuziva po dvou. SMS jde prijimat od obou operatoru, ale poslat je umi jen Eurotel. Tedy jeste jsme to nezkouseli z jineho operatora. Jinak nam tu mistni sit posila jine startovni a koncove animace. Kdyz se aktivuje telefon, ceka na vas pejsek, kazde cislo Pinu mu neco hazi a poslednim cislem leti na nej kost, kterou spolkne. Pri vypnuti pejsek zase odejde. Napred jsem myslel, ze mi nekdo poslal treba logo, ci, ze se mi zblaznil telefon, kdyz mi zvonil mobil v jednom budhistickem chramu a zadny neprijaty hovor. Az kdyz jsme zaspali podruhe se vse vysvetlilo. Nechal jsem na mobilu stary cas. Misto viza , ktere jsme vcera prospali, jsme se vydali do mesta bez planu a vyplatilo se to. Protoze tu meli nejaky svatek, tak mistni trikolkove taxiky zvane Tuk Tuky jezdily jednotne 1 hod za 10 Bt. Meli snad benzin volne. Jednoho jsme si tedy najali a nechali se vozit po pamatkach co byly ten den tez zdarma. Kdyz byl tak levny, tak jsme ho nechali cekat i pres obed a pri prohlidkach. Az jsme jednou takhle prisli a on tam nestal. Bylo nam lito, ze nedostal zaplaceno za nase hodiny a tak jsme cekali na tom miste jeste hodinku nez nas jiny premluvil, ze asi neprijede. Cekani jsme si kratili chroupanim smazenych brouku a jine haveti. Az me udivilo, jak Anicka, ktera koketuje s vegetarianskou stravou ukusuje hlavu velke kobylce, chutnaji ji brouci a nepohrdne ani vypasenou housenkou. Zabu jsem ji snedl ja. Na jidlo si tu nejde stezovat. Jime vse a leckdy ani nevime co. Jak pali slunce, tak i jidlo. Protoze bylo vcera Anicky, travili jsme vecer nakupovanim a to na PatPongu. Zname to bazarove ctvrti, ktera se vecerem promeni v bazar sexu. Jelikoz smlouvat umime, koupili jsme i to co jsme nechteli, ale zase levne. Tak jako mnozi pred nami jsme se nechali zlakat nabidkou sex show v mistnich nevestincich. Vstup tam neni, ale je povinna konzumace, ktera je timto znacne predrazena. Po nekolikerem optani co stoji pivo nam bylo receno, ze je za 100 Bt, ale listek nam byl odepren. V ten moment co jsme se napili nasich dvou piv nam predlozili ucet a menu, kde bylo za 300 jedno. Po dost ostre hadce s dvemi cisnicemi, nas nevyhodili a nakonec nechali v baru sledovat devcata kourici cigarety spodnim otvorem, tahajicim odsud, kvetiny, satky, ale i hacky. Celkem opruz, hlavne pozdeji, kdy vam nabizeji sve sluzby mistni masaznice erotiky. S tim trikem o dvojich cenach meli problem i dalsi Thajci navstivivsi podnik. Maly orisek byl kolem pulnocniho navratu, kdy uz mistni Tuk Tukari nechteli respektovat ceny svatku. Kousek jsme si museli slapnout od ctvrti, nez se nam podarilo sehnat jednoho za 40 Bt. I tak jsme byli asi nejlevnejsi, kdo kdy prijel od PatPongu na Khao San Roud. Vzpominam, ze pred 5 lety jsem to jel asi za 150 Bt. Dnes jsme konecne zajeli pro viza do Kambodze. Ackoli je delaji za dva dny, nam ho vystavili za par hodin. Jeden bajecny obed, trocha flakani se ve sportovnim parku, kde se da i odpocivat. Pri preslazenem caji, nanucich, s trochou neznameho ovoce a vyhledem na zdejsi mrakodrapy, jsme si jeste stacili koupit listek do 8 mistneho mikrobusu, ktery nas ma zitra dopravit pres hranice do Siam Reapu. Platili jsme Visou Electronem stejnou cenu, jako v hotovosti, i kdyz puvodne chtel 4 procenta navic. Clovek se nesmi nechat. Bus odjizdel z jineho mista nez bydlime, tak jsme si ho nechali poslat pred nas hotylek. Za nadeji, ze mozna dostaneme viza a zitra nezaspime jsme zaplatili 900 Bt na osobu, za klimatizaci, kterou nechceme , snad bezpecnou dopravu do Kambodze. Byla tu jeste moznost jizdy vlakem, ale ten jel tak nesmyslne rano, ze ho nechceme, sic by stal az na hranice jen 50 Bt. Dal, ale zas mistnimi busy. Platime tedy za konvencni komerci a chceme se pridat k hrstce tech, kteri neopousteji vytycene trasy a chodnicky urcene tem dvounohym. Jednonohych a mrtvych uz bylo v Kambodzi dost. Zpatecni cesta bude mozna dobrodruznejsi, uz jsme si zde vyhledli peknou nemocnici. Filmy jsou tu levnejsi nez v Praze, proto jsem tu zadne nekoupil. Jsem zvedav zda v Kambodzi nejake sezenu, abych mel co fotit, pro mistni bandity, az nas oberou. Vezeme jim hodnotne darky, doufame, ze nam prichystaji pekne zazitky. Dva mobily a jeden Palmtop s GPS by jim meli snad stacit. Kdyztak jim dame jeste nejake dolary a platebni karty a navrch dva fotoaparaty s prislusenstvim. Tak pro dnesek by to uz mohlo stacit, protoze delam stale vic a vic preklepu. Ono se to taky dobre pise v jejich Wordu, kde je system a vse v Thajstine, krome klavesnice, ktera je popsana anglickothajsky. Lide jsou zde ochotni, Anicce se zde libi, nezlobi a nefnuka, domluvim se tu i ja a jeste jim zpusobim komplexy, ze neumi anglicky. Proste se sem budeme tesit. Destik jsme jeste neokusili, ale potime se pekne. Teplo a vlhko. Musel jsem dokoupit kratasy a Anicka sukne. Whiska nam drzi prujem od tela a je nam uz tady z te klimatizace zima, tak koncime. Kdyz se nebudem hned ozyvat, tak se nedivte, drahy internet radeji prozerem a jsme lini porad psat, krome Anicky, ktera si snad bude psat denik. Zitra rano v 63o mame relativni odjezd v klimatizovanem busu a doufame, ze nazpet nepojedem v rozpalene zinkove truhle. Mejte se a deste se, ze Vas zase jeste budem otravovat z dalsimi maily. 

Janek (Zdeněk Janeček) a Anička. 

Okomentovat