Velké jančení bývalého vojáka Janka

Pamatujete si ještě na ty vlaky opilých civilistů vracejících se po dvou letech z vojny? Já si zvolil jinou cestu, vyhlásil jsem prohibici a víkend 26.3.-28.3.1982 učinil mléčným. 

Tenkrát jsem nejel domů, ale na akci co jsem pořádal rovnou z kasáren, kde jsem měl tehdy načerno svou usárnu a policejních kanady, které jsem používal místo těch fasovaných. 

Sešlo se nás tehdy na tábořišti oddílu Orlík u zříceniny hradu Lopata 33 kamarádů a prohibici porušil jen Jirka Valenta zvaný Lachtan, co byl i na mé vojenské přísaze a celé to považoval za jednu z mých obvyklých recesí. Dovezl tedy rum, který pil alespoň potají z láhve ukryté v pytlíku od mléka. Recese byla ovšem v tom, že jsem to bral opravdu vážně. Od toho víkendu jsem už nikdy v životě nevypil tolik mléka. 

Nedávno mi kamarádka poslala z této akce její zápisky, které jsem četl z nostalgie poprvé teprve dnes, kdy to je na den 32 let od mého propuštění z vojny. Je to pohled českobudějovické party, kde jsem sloužil a na fotkách nejsou všichni. Moc jí to tímto i všem zúčastněným děkuji. 

Elektronická kniha se souborem pdf ke stažení zdarma: 

 

http://www.flipsnack.com/Janek/fzu9q953

Janek (Zdeněk Janeček) 

P.S. Tak se nakonec ukázalo, že to sepsal příbramský Jirka. Děkuji. 

S Vinnetouem navždy

Dnes uplynulo 100 let co zemřel Karel May. 

Jen málo z nás si nechtělo v dětství hrát podle jeho románů. Snad každý chtěl být Vinnetou, nebo Old Shatterhand. Někdo se na ty skutečné prérie, kde ani autor knih nikdy nebyl opravdu dostal, a svým vzorem se fakticky stal. Jiný se dostal jen k té ohnivé vodě, u které i zůstal. Další si přestali hrát a žijí dnes bohužel podle Cornela i Santera, které tenkrát nechtěl hrát nikdo. A je mnoho těch co dnes ještě sní, nebo se už toulají po věčných lovištích, jako Karel May. 

Oživte si své romantické sny 

náhledem na místa filmových reálií

s Old Shatterhandem a Vinnetouem. 

Všem těm, 

co se ten sen stal už i koníčkem 

doporučuji tento web, 

kde najdete víc lokací 

a mnoho dalších zajímavostí 

i spřízněných duší. 

http://karel-may.majerco.net/

Janek (Zdeněk Janeček)

Ze sklepa do sklepa

Někdy v letech 1983 až 1987 byl v Polské ulici v Praze 2 sklepní Klub Polská 2, kde se scházelo převážně trampské publikum za programem, který jim tehdy chystal Karel Vidimský - Cimbura. 

On a několik pomocníků, později zformovaných do Produkční tlupy Úlet, dokázali přivést do Polské vedle začínajících muzikantů i ty, kteří se pohybovali v trampské, folkové a písničkářské muzice na špičce.

Vstupné bylo dobrovolné, vystupující hráli v podstatě za cestovné a atmosféra večerů trochu sváteční a hodně domácí. Možná to bylo i tím, že se skoro všichni diváci a někdy i vystupující znali od ohňů a sem se chodilo jako na návštěvu. Kdo si nedonesl přezutí své, tak vyfasoval u vchodu pantofle služební a sklep v Polské byl tehdy asi jedinou kulturní akcí, když nepočítáme disidentské Bytové divadlo, kde se tehdy zouvalo. Veřejný program neexistoval, a přesto mezi lidem bez mobilů a mailů každý věděl kdy a kdo zde bude hrát a bylo plno. Bohužel to chtěla vědět i STB, které se Cimburu nepodařilo přesvědčit ke spolupráci, tak to tady po čtyřech a půl letech raději zabalil. Publikum se z části i s konferenciérem Jirkou Hantlem, zvaným Čára, přesunulo do klubu Amfora na Pankráci, kousek od známého kriminálu. Trochu se potvrdilo známé rčení, že „pod svícnem je tma." Pod humoristicko-satirickou taktovkou Milana Jablonského se zde zformovalo i sdružení písničkářů Krychle. Polská už pak jen chvilku sloužila jako tajný úkryt, kde se skrýval před zatčením Jiří Hrdina, dnešní doživotní a neodvolatelný geniální guvernér Balbínovy poetické strany i veleúspěšný provozovatel Balbínovy poetické hospůdky, ležící nedaleko bývalého Klubu Polská 2. Pro Cimburu byla Pankrác asi už moc oficiální, navíc to byl místo sklepa spíše panelákový skleník, a tak se dal potkat spíš někde u ohně. Později Cimbura nepravidelně spolupracoval s několika skupinami (Pacifik, Lístek atd.), aktivně působil na festivalu Jizerská nota, ale k pravidelné činnosti se vrátil až koncem 90. let na scéně P-klubu Trojická 10 v Praze 2. Je to v podstatě domovská scéna trampfolkové skupiny Sekvoj a zároveň i pódium dnes už 5. ročníku Notování pod Vyšehradem, soutěže interpretů folkové a příbuzné muziky, která se stává současnou líhní trampské a folkové písně. Dnes se dají Cimburovy aktivity stopovat lehce na serverech http://www.folktime.cz/ nebo na http://radiofolk.cz/. Když dnes nepotkáte Cimburu jako hledače talentů na hudebních festivalech, můžete ho sledovat i jako spolupracovníka a příležitostného moderátora několika malých scén. 

View Album

Get your own

Jednou z jeho posledních aktivit je dramaturgie čtvrtých úterků v měsíci na scéně Blues sklepa, který najdete nedaleko Karlova mostu v Liliové 10, což je v samém srdci historické Prahy. Ve skoro magickém prostředí potemnělého sklepa se základy historické studny je možné zapomenout na realitu světa přízemního a odnést si nezapomenutelné zážitky ze světa podzemního. Je to díky živé hudbě, která se zde produkuje opravdu každý večer. Je to jeden z mála podniků v naprostém centru Prahy, kde se nemusíte ptát na ceny v baru, protože na ně budete mít. Že by ten provozovatel David Dvořák a jeho dramaturg Martin Kraĺovský měli raději kulturu než peníze? Jsou zde i studentské a další slevy ze vstupného, které je už teď na spodní hranici obvyklých cen. Nemyslím, že to máte brát jako výzvu k levné pitce v centru města, ale jako možnost, kde se můžete kulturně osvěžit. Nezapomeňte, že atmosféru večera nedělá jen hudba, ale i vy, diváci. Muzikantovi se hraje určitě lépe pro jednoho posluchače, který naslouchá, než pro kupu lidí, kteří ho mají jako kulisu k pití. Kvalitní víno pocházelo vždy z dobrých sklepů, tak proč by v takovém dobrém sklepě nemohla zrát i kvalitní muzika. Stavte se někdy na ochutnávku, určitě si z obojího vyberete. 

Cimbura nikdy nebyl panenkou sedávající v koutě a vždy se o něm vědělo. Dnes mi dochází, že ho znám léta, ale poznávám teprve teď. „Člověk by se neměl bát zasmát, ale měl by se obávat těch, co se posmívají jiným a bojí se zesměšnit pro jiné." On se nikdy nebál smát a tím přiznat svůj postoj veřejně, ale my, oslové, se smáli jemu. Tímto se tedy veřejně omlouvám Cimburovi za sebe i za všechny, kteří si ještě neuvědomili, že Cimbura se směje vlastně za nás. Chtěl bych mu tedy i jiným sklepníkům touto cestou poděkovat, že nemáme sklepy jen na brambory nebo uhlí, ale pro zrání kvalitní kultury.

P.S. Tímto jsem nechtěl zvednout Cimburovi jeho Já, ale upozornit na ty akce, které nedělá pro peníze, pro sebe, ale pro nás. Myslím, že víc než ty kecy kolem by mu udělalo větší radost, kdyby se víc chodilo do všech klubů, i tam, kde je jen pouhým návštěvníkem. Tímto Ti děkuji za sebe, Karle Vidimský - Cimburo, živočišně lidský, mě blízký a ostatní se mohou připojit svou účastí na dalších pořadech, které ještě připravíš. Proslýchá se, že pravidelné folkové úterky v Blues sklepě se změní od června na občasné a vracíš se opět tam, kde už jsi měl asi deset pořadů ve své dramaturgii, což je další sklep, Rybanaruby. 

Janek (Zdeněk Janeček) 

Franta Vlček

Franta Vlček je vysoký dlouhán

s širokým srdcem 

a bystrým zrakem. 

Franta Vlček je tak osobitý písničkářský poeta, že doprovod hudebního tělesa by pravděpodobně zadusil jeho jemné jazykomalebné veršíky. Časté výpadky textu, u něj přirozeně lidské, diváky víceméně již dopředu očekávané i žádáné, by pro skupinu asi nebyly tak úsměvné. Vždy se z toho vtipně vymluví až pojmete dojmu, že to má ve scénáři. 

Poslechnout si ho můžete na 3/4 večerech v Neratovicích nebo na autorském pořadu v Balbínově poetické hospůdce při večerech Krychle. 

Vidět ho můžete, i jako pravidelného hosta u Tonyho Linharta z Pacifiku i jiných. To už si, ale lépe najdete na jeho webu. 

Něco pro fanynky současné i budoucí. Franta je po dlouhé době opět volný a vy máte konečně šanci.

 

http://www.frantavlcek.net/

  

Janek (Zdeněk Janeček) 

Krychle

Krychli neber vážně, 

na Krychli se směj 

a bude Ti hej. 

Krychle je spolek dětinsky hravých intelektuálů pouze pro dospělé, s lehkým nádechem folku a politické satiry, parodujících i bavících především sebe a někdy i ostatních. 

Krychle je též sloučeninou těl lidí negeometrických a těles hudebních oku ladícím i uchu ladících. Krychle si nebere ani humor vážně a s Krychlí se směje i náhodný cizinec, který jí nerozumí.

Krychle je asi pořádná parta alkoholiků, když je její domovskou scénou vyhlášená Balbínova poetická hospůdka. Zde je nachytáte pravidelně každý poslední čtvrtek v měsíci.

Pohlédněte na stránky a stavte se na Krychli, nebo na pivo. Obojí je možné. 

http://www.balbinka.cz

 

Janek (Zdeněk Janeček)