pátek 1. září 2006

6. Cestovní email - Thajsko

6. Cestovní email – Thajsko 


Miny za námi a usměvavé Thajsko nás vítá. 


Hej hola, Thajsko Vas vola. To je teda skola. Dve zeme, tak blizko u sebe a obe tak vzdalene, kdyz to v jedne jde, tak proc v druhe ne? Ja vim Kambodza je mozna tak v roce O, ale jak dlouho. Mozna jim tam vyvrazdili inteligenci, ale bude to i jinde. Jelikoz mam pokracovani napsane v Psionu a nechce se mi to psat znova, musite si jeste pockat. Spojeni pres Vol nejak nejde a nejde. Thajsko je tak zname, ze nestoji ani za zapis. Pak Vas tady dost uz bylo. Ani me nicim moc neprekvapilo svym vyvojem. Nektera mista jsou stejne, jak pred 5 lety, jina jsou zasazena dobou. Napriklad ve Watu Po je primo ve chramu vedle leziciho Buddhy telefonni budka, ale zbytecne, vsichni tam volaji mobily. I ja jsem tam prijal SMS od Anicky, kde na me ceka. Jak to ta sikovna holka odeslala nevim, kdyz vcera nesel Eurotel ani Paegas odesilat. Mozna ty chramy. V Ayuttay nas zase zaujal nad jednim Watem jedinecny ukaz, kolem slunce na bezmracne obloze byla jasne viditelna korona, podobna pri jeho zatmeni. Jako, kdyby svitilo Slunce a kolem nej byl velky mrak jasne kruhovy, lemovany malou duhou. Pokousel jsem se to vyfotit a neoslepnout. Vsechno jim tady jinak slape a my taky. To do pedalu u kola, ktere si tu pujcujeme. Je to lacine, pohodlne, nebezpecne a zabavne. {nebezpecne pro mistni, jezdime vlevo i vpravo, nekdy bez brzd i se zablokovanymi brzdami} Vzdy neco zazijeme. Vcera jsme si domluvili navrat kola do 18, ale ani nase GPS nas nestacila vratit vcas a tak v 18 hod 5 min uz tam bylo zavreno. Dali jsme jim do zastavy 1000 Bt misto pasu, coz nas zachranilo, protoze ty jsme vydindali u sousedu, kteri mozna ziskali dve kola za 1000. Dnes jsme si zas pujcili kola za 15 bt na den bez zapisu a dokladu a bali se je vratit, protoze jsme ztratili jeden klicek od zamku. Malem jsme si je tedy museli nechat, aby jsme neplatili pokutu. Lide jsou tu tak poctivi, ale ne hloupi, spis radostne naivni. Po te Kambodzi je to jeden velky rauch. Opravdu je co srovnavat. Myslim, ze i my bychom se mohli v leccems priucit od techto usmevavych lidi. Budete li se stale na ne smat, ne se jim smat, lecos vam tu projde. Pokora a usmev, to na ne plati nejvic. My jdeme zase pojidat ty jejich zvlastni pokrmy, ktere nam tak chutnaji a jsou velice zvlastni tim, ze skoro vubec nic nevylucujeme. Treba to za nas poziraji ty tasemnice a teplo. Mozna tu stolici taky vypocujem. Tak, pro dnesek konec, jde se jist a pit, dnes budem uz jeden mesic zde a neni lehke porad bdit. Teda, jak my se tesime, az se zas vyspime. Tak zatim pa a Arnostovi dekujeme za ztraceny cas na mailu Buzkova, ktery se nam stejne nepodarilo otevrit. Nikdo nam nenapsal, jak se jmenoval hotylek na Chiang Mai, kam se ritime a odkud chceme do dzungle na Golden Triangle.



Janek (Zdeněk Janeček) a Anička. 



Okomentovat