Pojď
budeme spolu zase dál
Pojď
zujeme si boty,
vezmeme
se za ruce ,
budeme
spolu kráčet ranní rosou
a
snít.
Ty
se mi zase vytrhneš,
zapleteš
si kopretinu do vlasů,
nasadíš
vážnou tvář
a
z lístku šťovíku si uděláš knírek,
ale
dlouho ho neudržíš,
jak
se začneš smát.
Já
zatroubím na pampelišku,
Ty
mě zase budeš čekat
s
lopuchovou jízdenkou
na
našem malým nádraží
o
kterým víme jen my dva,
tam
u pramene pod lesem.
Slunce
už bude vysoko,
tak
pojď ať využijeme chládku lesa.
Zase
se mnou rozdělíš o každou malinu,
pokusíš
se mě vystrašit nalíčená barvou z borůvek,
já
se opravdu leknu
a
Ty mě budeš křísit,
jako
princ Sněhurku.
Až
se ztratíme
vylezu
přesně podle pohádky na tu nejvyšší borovici
a
začnu hledat tu naší
perníkovou
chaloupku.
Začne
se rychle stmívat,
já
ucítím, jak mi tiskneš ruku větší silou
a
při svých hrách
už
tak daleko neodbíháš,
vždy
tě najdu za prvním,
či
druhým smrčkem.
Jsme
zase u nás
v
lesní chaloupce.
Večerní
větřík si jemně pohrává
krovy
z celtoviny,
noční
obloha pomalu rozžíná své věčné lucerničky
a
Lunu pro milence.
I
myška sousedka se rozloučila se starým dnem
a
zalezla do svého pelíšku,
vzpomínáš?
Najednou
mlčíš,
jsi
vážná
a
je nám oběma krásně.
Dál
už řeč ztrácí svou dokonalost,
nemá
slov
a
stává se zbytečnou.
Stačí
číst ze tvých rtů,
zaposlouchat
se do hlasu srdce
jehož
abecedou
je
láska.
Co
se s námi stalo
a
proč,
proč?
Já
nemůžu být dále sám,
tak
prosím Tě
vrať
se mi,
pojď,
pojď
budeme spolu
zase
dál.
Janek
(Zdeněk Janeček) Dáše z knihovny 1982
Elektronická kniha se souborem pdf ke stažení zdarma:
Žádné komentáře:
Okomentovat