neděle 1. října 2006

Pojď budeme spolu zase dál

Pojď budeme spolu zase dál 

Pojď zujeme si boty,
vezmeme se za ruce ,
budeme spolu kráčet ranní rosou
a snít.

Ty se mi zase vytrhneš,
zapleteš si kopretinu do vlasů,
nasadíš vážnou tvář
a z lístku šťovíku si uděláš knírek,
ale dlouho ho neudržíš,
jak se začneš smát.

Já zatroubím na pampelišku,
Ty mě zase budeš čekat
s lopuchovou jízdenkou
na našem malým nádraží
o kterým víme jen my dva,
tam u pramene pod lesem.

Slunce už bude vysoko,
tak pojď ať využijeme chládku lesa.
Zase se mnou rozdělíš o každou malinu,
pokusíš se mě vystrašit nalíčená barvou z borůvek,
já se opravdu leknu
a Ty mě budeš křísit,
jako princ Sněhurku.

Až se ztratíme
vylezu přesně podle pohádky na tu nejvyšší borovici
a začnu hledat tu naší
perníkovou chaloupku.
Začne se rychle stmívat,
já ucítím, jak mi tiskneš ruku větší silou
a při svých hrách
už tak daleko neodbíháš,
vždy tě najdu za prvním,
či druhým smrčkem.

Jsme zase u nás
v lesní chaloupce.
Večerní větřík si jemně pohrává
krovy z celtoviny,
noční obloha pomalu rozžíná své věčné lucerničky
a Lunu pro milence.
I myška sousedka se rozloučila se starým dnem
a zalezla do svého pelíšku,
vzpomínáš?

Najednou mlčíš,
jsi vážná
a je nám oběma krásně.
Dál už řeč ztrácí svou dokonalost,
nemá slov
a stává se zbytečnou.
Stačí číst ze tvých rtů,
zaposlouchat se do hlasu srdce
jehož abecedou
je láska.

Co se s námi stalo
a proč,
proč?
Já nemůžu být dále sám,
tak prosím Tě
vrať se mi,
pojď,
pojď budeme spolu
zase dál.

Janek (Zdeněk Janeček) Dáše z knihovny 1982 

Elektronická kniha se souborem pdf ke stažení zdarma: 



Okomentovat