Už jsem zase sám

Už jsem zase sám

Už jsem zase sám

a opět vyrážím neznámo kam,

nohy mě zavedou k prvnímu nádraží,

vlak houká a já nasedám.

Kolikrát jel jsem tak,

bez cíle, bez lístku

a bez vašich rad.

Zda párkrát,

či mnohokrát,

nelze již spočítat.

Můj život na cestě,

kde touha vždycky je,

že potkám tu pravou,

než samotu samou,

v tom moje víra je,

v tom jsou mé naděje.

Nebudu se dále trápit

bude-li se s kým zas vrátit.

Zatím jedu sám

neznámo kam,

bez lístku

a bez domova.

Alence věnuje Janek (Zdeněk Janeček) 31.1.1997