Verze v, věnovaná velkému Vladimíru Vlasákovi.
Však
víte vážení, Váš velmi vážený, vždy výtečně věcný,
věrohodný vypravěč, vydatný vydavatel,
vlastník
vinylů,
věhlasný vzdělanec, věčný vizionář, velký velikán,
velectěný věrozvěst, vlídný, vnímavý, všímavý, velejemný,
vznešený, velkorysý, velkomyslný vlastenec, věčně vláčený
vlezlým vražedným virem, vydechl vpůli věkem. Válku vyhrál
všivý vir vetem. Vážně, vytrvale vzlykám!
Vivat Vladimír Vlasák,
Vale!
Vybubnovávám,
vyhlašuji, vyžaduji validitu: Vyvěsíme vlajku, vždy vzpomeneme
vzdáleného Vladimíra Vlasáka vzájemným vtipným výstupem,
vytěsníme vatikánskou vigilii vkleče, vyzveme výstřední
vystupující vyzdobené vizážisty, vídeňské valutové violisty,
virtuální varhaníky, vlašimské vokalisty, variabilní vizuální
všeuměly varieté, vektor vibrací volume vytočíme více,
vyhledáme vyhlášené vystudované výtvarníky, vyvěsíme výstavu
ve vitríně vstupního vestibulu, vernisáží ve verandě
vyslechneme významné vědce, vystavíme výčep, vypijeme vermut,
víno. Víme?
Vae
Victis (čti latinsky Vé Viktýs)
Vlastní
vizitku, vlastně všeobecně verbalistickou vzpomínkovou
verzifikaci věnování vyzdviženého využitého „v“ Vladimíru
Vlasákovi Vám všem vymyslel vleže volnomyšlenkář, volič,
výtvarný výtisk vlastnoručně vyrobil, veledílo vytiskl vetchý,
vyhublý, vrásčitý, vyžilý, vysoký výrostek, velmi výřečný,
vynalézavý Všeználek, vrtošivý Všudybyl, výbojný válečník,
vzpurný vůdce, výbušný velitel, vznětlivý vladař, víceméně
vzteklý vojenský vojín, vírou vyznavač velkého Vontství,
vášnivý vilný Větroplach, věčný vagabund, vinný vandal,
všudypřítomný, vypitý, vulgární, vychloubačný vejtaha,
veselý vůl.
Všichni
vesměs vespolek víte,
viník vinen vínem.
Vždy Váš
viník vinen vínem.
Vždy Váš
Janek
(Zdeněk Janeček)
Tímto
jsem nechtěl znevážit Vláďův život, ale jeho smrt.
„Někdy
mám ten pocit,
že dobří lidé umírají předčasně.
Třeba od nás odcházejí proto,
aby začali konečně žít.“
„Mrtví nestárnou!“
Je snadné lidi rozplakat,
ale rozesmějte je, když pláčou.
„Neplačte pro smrt,
stejně ji nikdo nemá rád.“
že dobří lidé umírají předčasně.
Třeba od nás odcházejí proto,
aby začali konečně žít.“
„Mrtví nestárnou!“
Je snadné lidi rozplakat,
ale rozesmějte je, když pláčou.
„Neplačte pro smrt,
stejně ji nikdo nemá rád.“
Jestli
tu někde Vláďa nad námi stojí, ať
se ty slzy se smíchem spojí.
Veřejně
vyřčeno víkendového večera ve vesnické výstavní vile Vládi
Mikulce výtečným veteránem virtuosů Vladimírem Mertou 21.9.2013
Elektronická kniha se souborem pdf ke stažení zdarma:
Žádné komentáře:
Okomentovat