Zvuky ticha
Vědět
tak,
jak
změnit ten svět
věčného
ticha
a
prolomit to
tíživé
mlčení samoty.
Muzika
řve jako nikdy,
já
sám neslyším nic.
Samotný
jsem hluchý
a
chtěl bych,
tolik
bych chtěl.
Vnímat
Tvůj hlas
i
zpěv,
šepot
i
řev.
Slyšet
Tě smát,
laskat
i povídat,
Tvým
přáním
naslouchat.
Hluboko
v sobě mám
Tvůj
obraz i hlas,
ale
nejde, jen přeludům,
ve
snech mých
naslouchat.
Nejde
jen snít,
bez
lásky,
bez
citů bdít,
chtěl
bych to žít.
Chtěl
bych Tě
vídat
si hrát,
mít
šťastnou Tě,
líbat
Tě,
v
posteli hřát
a
stále Tě objímat.
Chtěl
bych Tě
vnímat
i cítit.
Chtěl
bych Tě,
po
duši i po těle pohladit,
o
všem i o ničem se poradit,
skládat
Ti hudbu,
psát
básně,
nosit
Tě v srdci,
bez
bolu a rázně.
Přiznat
Tě
celému
světu směle,
být
na Tě hrdý,
to
je to celé.
Co
za to vše,
Ti
můžu dát?
Já
budu
němý
láskou
a
tiše Tě milovat.
A
Ty pořád tak mlčíš.
Kéž
bych se s Tebou domluvil,
po
vzájemném mlčení,
láskou
beze slov.
Janek
(Zdeněk Janeček) Aničce 22.11.2ooo
1 komentář:
Upřímné vyznání, smutné, bolavé.... že až bere dech. Evokuje vzpomínky, kdo nezažil, neporozumí. Vše co jsi napsal, bych podepsala.
Okomentovat