pátek 1. září 2006

3. Cestovní email - Z ostrova na ostrov

3. Cestovní email - Z ostrova na ostrov 


Těžko najdeš kulturu, kterou zde nenajdeš. 

Díky naší lehkomyslnosti si můžeme trochu přispat a kolem desáté hodiny stojíme na naší známé silnici. Vyhlížíme červeného pickuaptaxíka a po předchozích zkušenostech se raději na cenu neptáme. Jedou s námi nějací Frantíci. Ostrov je malý, ale jejich jízdné vysoké. Nevím odkud vyjeli, ale vypadá to, že ho už dvakrát objeli. V přístavu dávám šoférovi beze slov 30 Bt, což je částka s kterou by tu měli vystačit místní. V každém případě je tak zaskočen mou drzostí nebo znalostí, že ani neprotestuje. 

Napřed musíš jít a místních lidí se vyptávat, na vše co potřebuješ znát, aby ses pak mohl znovu ptát,co, že, za kolik a jak? Své znalosti o nové poznatky si doplnit, to celé ještě zabalit a zprůměrnit a víš, co mohlo by se dít a stát, kde, jak a co, že tě to bude stát? Tedy snad. 

Konkurence společností prodávajících lodní lístky je veliká a proto bereme první sympatickou kancelář strategicky umístěnou přímo proti přístavu. Vede ji velmi usměvavý Thajec. Věřím, že jeho tvář není jen společenské klišé a kupujeme bez smlouvání lístky až do malajského Penangu za cca 600 Bt na jednoho. Loď vyplouvá až v devět večer a v ceně je nocleh na lodi i mikrobus do Malajsie. Navíc se nocleh na lodi jeví zajímavější než v hotelu. Jestli se nám zdál úsměv Thajce kouzelný, po zakoupení dvou lístků a darování pár pohledů Prahy přímo zářil. Chtěli jsme mu udělat radost ještě větší a tak jsme u něj zanechali svoje batohy a vydali se na bezstarostné toulání městem. Jelikož náš pobyt v Thajsku měl dneškem končit, byl náš rozpočet velmi omezen. Vloni nám muzikanti z Bangkoku doporučovali skupinu Carabao, kterou se nám nechtělo kupovat bez možnosti poslechu. Teď tu byl čas trocha peněz, obchod s přehrávačem a několik alb té skupiny. Na CD byla udaná cena, která se nelíbila obchodu, tak ji zlevnil, ta se zase nelíbila nám, tak jsme ji chtěli zlevnit, což se nám taky podařilo. Možná o víc, než by si přál prodavač sám, ale nám ani moc nevadilo, že ušetřené peníze zbudou třeba na zmrzlinu. Trochu času jsme trávili pozorováním výuky v thajské základní škole při hodině výtvarné výchovy, procházkami v buddhistickém parku a pozorováním přístavu. Zajímalo nás zda tam kotví už naše loď. Zdá se, že ta už tam byla. Co se, ale nezdálo lodníkům byly naše lístky. Pořád, že to není lodní lístek a, kde, že jsme ho koupili. To, ale bylo patrné z razítka a kancelář byla na dohled. Šli jsme se do ní podívat a objasnit situaci. Byla zamčená, jako naše batohy, na které jsme se mohli jenom smutně dívat. Naštěstí jsem si na usměvavého Thajce vzal mobilní číslo, ale neštěstí bylo, že ho neměl u sebe, ale na stole, což byl smutný pohled. Pevná linka z vizitky spokojeně odpočívala vedle dobíjejících se mobilů. Náš čas se relativně zrychloval s blížícím se odjezdem. Neříkal snad, že tu bude do osmé. Žádáme informace o hledané osobě ve vedlejší hospodě a co nám neudělá větší radost než vidět vysmátého cyklistu s klíčem od našich batohů. Kolo ještě ani nestačilo vychladnout, jako my a už ho odváží k lodi, kde nám bez problémů vyměňuje jeho orazítkovaný lístek za naše lodní lístky. A pořád se směje, my už teď taky, protože máme ještě třičtvrtě hodiny na večeři. V devět jdeme na loď, což zní dost hrdě, protože na lodi se při mé výšce normálně jít nedá. Asiat se může procházet po palubě s ložnicí důstojně, já jen s pokorně skloněnou hlavou. Uleháme na bílé žíněnkové matrace v společnosti Izraelců a Polek. Jistě by se tam našlo zastoupení i jiných národů, ale my se seznamujeme zásadně jen s těmi, jejichž nohy budeme muset v noci čichat a které budeme později budit našim mobilem. Na lodi se nespí zase tak špatně, ale, když vás v pět ráno vzbudí mobil, víte určitě, jak by se dalo spát určitě lépe, zvlášť, kdyby se ještě spát mohlo. Mikrobus měl být v přístavu v půl šesté, tak co otravují už teď v pět. Šofér si dokonce poslal pro nás na loď policajta, aby nás přivedl. Kde ho ráno sehnal nevíme, ale když už jsme si cestu koupili, tak ji musíme taky projet. Třeba by nás za to potrestali. Poslouchat se musí, tak nasedáme do mikrobusu a jedeme zatím do nějaké cestovní kanceláře. Tam nám tradičně seberou lístky a dají nějaké jiné. Je až neuvěřitelné, kolik se vám v Thajsku dostane do rukou dokladů, které dále směňujete za jiné, kde se postupně vytrácí cena, místo a adresa vašeho nákupu. Nakonec vám seberou i ten poslední, takže nemáte ani doklad a účet, že jste někde byli. Nazývám to velmi organizovaným chaosem daňových úniků. V kanceláři nám kontrolují naše pasy a ptají se zda máme každý 500 MR pro celní kontrolu. Když zjistí, že nemáme ani jeden MR posílají nás v půl šesté ráno do banky. Tvrdí, že to celníci vyžadují. Nechce se nám vybírat z bankomatu další Bt a ty pak zase měnit za MR. Jsme tvrdohlaví a meleme tu svou, že na nás si s kartami Malajci nepřijdou a VISA i EC/MC CARD si z našich kont peníze všude na světě vyberou. Čekáme skoro do půl sedmé až svezou podobnými autíčky další oběti cestovního ruchu. Některé poznáváme z lodi. Policista je asi nenašel včas. Ještě třídění podle průběžných dokladů a vyrážíme na jih. Bylo by to moc jednoduché, a tak cestou měníme ještě dvakrát auto. Ani nevíme zda kvůli poruše nebo konspiraci. Tip vozu bývá stejný, takže se snažíme obsadit i stejná místa. Občas se nám sice vymění spolucestující a jinak si nudu každý zpestřuje sám. Jedna mladá Angličanka cestující s kamarádkou do Singapuru třeba zvrací, vedle sedící Thajka luští křížovky, Francouzky spí atd. Na hranicích jsme museli jít všichni z vozu prokázat svou gramotnost a podepsat mimo jiné, že bereme na vědomí, že v Malajsii se trestá držení a přeprava drog smrtí. Pak ještě zrentgenovali naše batohy, jestli nemají nějaké zlomeniny a pustili nás do země vytoužené bez jediného malajského ringitu. Ujeli jsme sotva jeden km a už nás kontrolují přísní vojáci, kteří zřejmě kontrolovali, zda nás dobře zkontrolovali na hraniční kontrole. Je skoro podivné, jak se během několika km změní úhel pohledu na okolní svět. Když už máš pocit, že tu krajinu kolem důvěrně znáš, že tě už nic nepřekvapí a lepší je spát, tak jedna závora přes cestu a jsi v jiné dimenzi. Jiné stavby, jiná kultura a dokonce bych řekl, že i jiná příroda. Těch pár km proměny stačilo k pochopení všeho toho. 

,,Musíme se ještě hodně učit, 
abychom měli koho učit.“ 


A tak jsme uháněli krajinou mizející džungle vedle satelitních vesniček asijského nového baroka na ostrov Penang. Vystoupili jsme v předměstí pevninské části ostrova, na který se dalo dostat několika způsoby. Jednak jsme mohli jet tím naším mikrobusem až tam, jak se později ukázalo, protože tam zřejmě končil, lodí nebo busem přes nejdelší most v Asii což je prý 13,5 km. Peníze na autobus jsme zatím neměli a pak plaťte znovu to, co mohlo být zadarmo. Stopovat se nám na úpatí toho mostu moc nechtělo. Představa, že způsobíme kolizi na tak důležitém a slavném místě Asie nás odradila. Jednoduší je vyzvednout peníze v bankomatu a jít na lodní ferry. Vyzvednout peníze zas tak jednoduché nebylo, ale pár chybných pokusů při asistenci ochranky a návštěvníků banky vás něco naučí. Lístek stál 80 senů pro jednoho a kupoval se jen pro jízdu na ostrov. Zpátky se jelo zdarma. Ubytování jsme se vydali hledat do indické čtvrti. A jak jsme tak zatím s blížícím se podvečerem viděli, je se na co těšit. Jelikož jsme vybíraví a trochu i lakomí, trvá nám vždy trošku déle najít nocleh splňující tato kritéria. Všude blízko a pěšky, na bezpečném a tichém místě s možností vlastního zámku, zajištění oken, vlastní koupelnou i záchodem, zásadně bez klimatizace, s tichým a výkonným ventilátorem, zásuvkou pro Psiona i mobily. K tomu všemu ještě trochu čistoty a pokud možno skoro zadarmo. Není to na jednu noc a tak je vybíravost na místě. Většinou ta první možnost nesplňuje všechny podmínky a člověk má vždy větší radost, když vidí ty rozdíly. I když se vrátíš, kde začneš, máš pocit, že jsi udělal pro to vše a bereš to nejlepší. Tentokráte bereme až čtvrtou možnost a jsme spokojeni. Cenu se nám samozřejmě daří usmlouvat a hned máme dvě večeře zadarmo. Ve sprše smyjeme pot, což nám vydrží alespoň pět minut a jdeme se podívat na ty Indy co, že nám to uvaří dobrého. Cestou se stavujeme na jednom hotýlku, kde jsme našli dva Čechy. Trochu si pokecáme a získáme tipy pro další cestování. Z indické čtvrti chceme zítra vyrazit do čínské. Vyměnili jsme pohodu a klid thajského ostrova za pestrost a exotičnost ostrova malajského. 

Janek (Zdeněk Janeček) 

Okomentovat