středa 1. listopadu 2006

REembria

Dostal se ke mně nedávno níže uvedený text, ale zdál se mi příliš účelový, což vyvolalo mou reakci. Pro větší názornost jsem to upravil na původní text a neznámému autorovi se tímto omlouvám. Když už jsme každý jiný, můžeme mít i odlišné pohledy na stejnou věc. Ať si každý vybere tu svoji cestu.

"Když mám jenom jednu volbu,
vyberu si vždy tu svoji."
(3.7.2oo3) 

REembrya 


Na stole se ocitly dvě skleněné vázy s květinami. Jedna z květin byla malá věřící a druhá malá nevěřící.

Malá nevěřící květina se táže: " Věříte vlastně v život bez louky a vody ve váze?" 
Malá věřící květina: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život bez louky a vody existuje. Náš život je tady jen proto, abychom byli dost silné na to, co nás čeká."
Nevěřící: "To je blbost, žádný život bez louky nebo vody ve váze přece neexistuje. Jak by měl vůbec takový život vlastně vypadat?"
Věřící: "Ani já to nevím přesně, ale určitě tam bude více stínu, než je tady. A možná, že se dokonce budeme sami hýbat, a mít víc místa než je tady."Nevěřící: " To je úplný nesmysl. Pohybovat se, to přeci nejde. A mít více místa, to je úplně směšná představa. Máme přece svůj vymezený prostor, který nás drží vzpřímeně, jinak bychom ve vodě leželi a shnili. Mimo to je nemožné, aby existoval život bez vody."Věřící: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jsme tady zvyklí,"Nevěřící: "Vždyť se ještě nikdo na louku nebo do vázy nevrátil. Přesunem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké vězení s žízní."Věřící: Připouštím, že přesně nevím, jak bude život bez vody vypadat, ale v každém případě uvidíme vázu zvenku a ona se o nás postará."Nevěřící: "Váza? Vy věříte na vázu? A kde má jako být?"Věřící: "Vždyť je tu všude kolem nás, jsme a žijeme v ní a jejím prostřednictvím. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."Nevěřící: "To je pěkná hloupost. Z nějaké vázy jsem neviděla ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."Věřící: "Někdy, když máme skloněné hlavy, můžeme pozorovat, jak s námi hýbe nebo je cítit, jak chladí náš svět. Pevně věřím, že náš skutečný život začne až potom."
Věřící květina tak horlivě obhajovala svoji teorii až ji to zmohlo natolik, že si chtěla trochu odpočinout a opřela své okvětní lístky o okraj vázy. Pak kdosi přišel, věřící květinu oddělil od vzpřímené nevěřící a vyhodil ji na hnůj za domem.
Kdyby tenkrát na tom hnoji bez vody neuschla, zjistila by, že se nakonec dostala zažívacím traktem jedné krávy na louku, kde kdysi žila.
Nevěřící květina si po odchodu věřící dávala už větší pozor, aby neskláněla hlavu, byla vždy vzpřímená a vážila si zbytku života, jak jen bylo, v tom žíznivém vězení možné.

Janek (Zdeněk Janeček) 

Původní text před úpravou

Embrya 


V bříšku těhotné ženy se ocitla dvě embrya. Jedno z nich bylo malý věřící a druhé malý nevěřící.

Embryo malý nevěřící se táže: "Věříte vlastně v život po porodu?"
Embryo malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život je tady jen proto, abychom byla dost silná na to, co nás čeká."
Nevěřící: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vůbec takový život vlastně vypadat?"Věřící: "Ani já to nevím přesně, ale určitě tam bude více světla, než je tady. A možná, že dokonce budeme sami běhat a jíst ústy."Nevěřící: " To je úplný nesmysl. Běhat, to přeci nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí, a mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je příliš krátká už teď."Věřící: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jsme tady zvyklí,"Nevěřící: "Vždyť se ještě nikdo odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."Věřící: "Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat, ale v každém případě uvidíme maminku a ona se o nás postará."Nevěřící: "Máma? Vy věříte na mámu? A kde má jako být?"Věřící: "Vždyť je tu všude kolem nás, jsme a žijeme v ní a jejím prostřednictvím. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."Nevěřící: "To je pěkná hloupost. Z nějaké mámy jsem neviděla ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."Věřící: "Někdy, když jsme zticha, můžete zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím, že náš skutečný život začne až potom."

Neznámý autor 

Okomentovat