Štědrý večer

Štědrý večer 

Štědrý večer na záchodě, s palmtopem a horečkou v posteli. 

Někdy máme co jsme chtěli. Chcete vědět, jak na mě zatím působí všechna indická města co jsem zatím viděl? Tak si představte ohromnou hromadu hnoje na obrovské skládce. Na ní je spousta menších dotýkajících se domků, nejčastěji z cihel, hlíny, betonu, ale i z plechu, hadrů, krabic, igelitů, barelů a ojediněle ze skla i kamene. Vše je různě nalepované a nastavované. Snad každý dům je obchodem, či nějakou prodejnou. Ale ten největší trh a bazar je na zemi. Ostatně, jako vše tady. Na zemi se obchoduje, myje nádobí, pere, vyměšuje, jí, odpočívá, žebrá. Teď si představte tyto uličky zaplněné šíleným množstvím rikš, motorek, aut, autobusů, traktorů, velbloudích, oslích, koňských, sloních, a pěších povozů, vydávající strašnou směsici různých zvuků, protože houkačka je nejdůležitější součást vozidla. Mezi nimi proudící davy lidí, prasat, koz, psů, a naprosto odevzdaných a netečných krav. Nemyslete si, že vypadají nějak podvyživeně. Jedí přeci zbytky natí, banánové či pomerančové slupky, igelitové tašky a jiné odpadky z ulice. Až udivující je, jaká je kráva všežravec. Ani ti psi nevypadají příliš vzrušeně. Klidně si spí uprostřed projíždějících aut. Pravda hodně je jich zmrzačených. Ze všeho nejvíce k politování jsou ty malá štěňátka. To, že pes je přítel člověka zde neplatí. Krávy a psi jsou malými popeláři ulic. Rozhlédnete-li se po domech, uvidíte velké množství opic a opiček, šplhajících po strašné spleti drátů, což má být asi rozvod elektrického napětí. Tu a tam vidíte papouška, veverku, holuby, krkavce, a jiné ptáky. Na zemi je vidět někdy krysy, překvapuje mě, že jen občas. Tak tohle je ten pohyb kolem Vás. Teď si to celé zahalte šílenou směsicí vůní, pachu, smradu z motorek, aut, květin, výkalů, kadidel, koření, ovoce, hniloby, voňavek, ohňů, kouřů, dýmů a cigaret. Pak si to zarámujte do viditelného a nedýchatelného smogu. Ještě si k tomu přidejte tu úžasnou kakofonii zvuků z dopravy, pouličních prodavačů, reprodukované hudby, modliteb, zvonů, bubnů, gongů, dopravních nadhaněčů, zvířat a zpěvu. Řeknete si, no a co, zítra vstanu a podívám se na město z jiného úhlu při východu a západu Slunce. Jak naivní to pokus. Přes ten smog není nic vidět. Pak si přidejte teploty okolo třiceti stupňů Celsia, posypte to všechno několika centimetrovou vrstvou prachu a skoro máte tu správnou atmosféru. Vše působí, jako obrovský karneval a neskutečný sen. Jsou tu lidé všech ras a masek. Ženy jsou zabaleny do sárí všech barev, muži zase pomalovaní různými barvami podle náboženství. U mužů je důležitá pokrývka hlavy. Sikové nosí turbany, ostatní šály, šátky, ale i hadry. Lidé jsou přátelští, usměvaví a milí. Hlavně, když si připravují půdu pro další obchod. Napřed vyzvídají odkud jste a neopomenou Vám nabídnout služby svého známého v hotelu, dopravě, či obchodu. Ulicemi se dá dost těžko procházet bez zájmu všudypřítomných obchodníků, ale i žebráků, včetně dětí, mrzáků a náboženských výběrčích. Dále tu potkáváte snad všechny barvy pleti, občas bílé turisty, kteří s Vámi nekomunikují, jako v jiných zemích (až na drobné vyjímky), vojáky, policajty a jiné existence. Je až podivné kolik Indů jdoucí proti vám, Vám jen podá ruku, zeptají se, jak se máte a jdou dál. Je to legrace, drzost, či projev dobré vůle? Nevím. Ale snad to nebude nic zlého. Až Vás zarazí, jak je tu postaráno o muže. Ano jen o ně, protože ženu jsem zatím tak neviděl. Na ulicích jsou snad po 500 m takové dlaždičkové zdi určené pro malou potřebu. Až na malé vyjímky, jsou bez zákrytu. No a velkou? Tu zde děláte běžně na ulici. Zasednete si na bobek a kolem Vás prochází stovky lidí, cyklistů a aut. Nikoho to neuvádí do rozpaků. Vyprazdňování na ulici je přirozené. Papíry nepoužívají, musíte použít pouze levou ruku, protože pravou se zde jí. Ostatně všude na ulicích je spousta kohoutů s tekoucí vodou. Je to voda užitková, ale i tak ji spousta lidí pije. A ty jejich stoky, to je taky kapitola sama o sobě. Řekl jsem stoky, promiňte, myslel jsem řeky. Doprava úžasná. Všude je tak velká konkurence, že je těžké rozhodnout se pro jediného. Ať vybíráte, jak vybíráte, stejně se budete bát o život. V té dopravě a chaosu se jízda moto rikšou jeví, jako sebevražda. V autobusech je zase narváno, pokud nechcete jezdit na střeše. Jako jediné řešení vidíte jízdu lehátkovým expresem, když letadlo zavrhneš, po té co ti ztratí letecká společnost zavazadla. No nejeď příště 500 km lehátkovým expresem, když to trvá jen 17 hodin, kde po nástupu zjistíš, že nemáš místo, kamarádce ukradnou tašku s letenkou, foťákem a cestovníma kamaše. Bohužel zatím v těch lidech vidím jen takové malé živočichy a ubožáky, pachtící se za větším blahobytem, neuvědomující si svou kulturu, snažíc se to nahradit západním stylem. Berou si ovšem vše negativní ze své bídy a zaostalosti. Těch pár guru a vyvolených to nespasí. Ty lidi jsou mluvící a počítací zvířátka. Nepomůže jejich věčné mytí a praní, když si nevymění vodu, či to jejich neustálé zametání svých dvou metrů země, když nevynesou odpad. Ten kdo sedí ve společnosti, jí buráky, banány, a jiné, vše si háže pod sebe, je prostě jenom opička. Sebevětší finanční podpora tyto lidi z jejich bídy nemůže vytrhnout. Je to v nich po dlouhé generace zakořeněné. Tady nepomůže ani výchova, mají to v genech. Tu trošku civilizace jim dodali asi Angličané bičem. Ano viděl jsem hrobku Taj Mahal, ale viděl jsem taky mrtvou řeku protékající za ním, kam do smrdutého bahna 300 m od něj zahrabali mrtvolu v plátěném obalu. Ale nevzdávám to, pořád hledám co tu Indii v lidech tak idealizuje. Možná to bude příroda a ve městech se to nenajde. Možná to budou lidé, ale v malých společenstvích. Možná to bude náboženství. Je to země zázraků. Zatím považuji za zázrak, že žiji ačkoliv sem zjevně nepatřím. 

Janek (Zdeněk Janeček) 

Varanasi, Indie 
u pohřebního ghatu 24.12.1999 
na N 25 17.99', E 083 00.449'.