Teplo pro jiné

Teplo pro jiné 

Teplo se lépe snáší s chladnou hlavou. 

Měst už mám dost. Odjíždím do přírody. Je snadné, zabodnout prst do mapy. Horší je, vysvětlit průvodčímu busu, kam, že to chci. Mapa neukazuje žádnou vesnici a já stejně nevím co tam bude. Snažím se to vysvětlit a koupit lístek do vzdálenosti 30 km od malého městečka. To bude můj cíl. Zdařilo se, nechávám se vysadit v údivu cestujících a ještě většímu úžasu lidiček v malé vesnici. Nevím, kde jsem, moje GPS ano. Odměřuje vzdálenost do cílového bodu 31 Km. Východ Slunce v dané oblasti 06 hod 40 min 31 sec. Západ v 18 hod 26 min 44 sec. Dokupuji vodu, datle, česnek, cibuli a sušenky. V hospodě si dávám Masalu dosu a nechávám si upéct placky na cestu. Zabaleny do banánového listu a ručníku, vydrží déle než chleba, který tu stejně nemají. Je po 15 hodině a vyrážím. Místní mě upozorňují, že jdu špatným směrem a nejbližší vesnice je 12 km. O to právě jde. Chci být zase chvíli sám, což se mi moc nedaří. Jdu po okresce a co chvíli mi někdo nabízí odvoz. Odmítám nabídku cyklisty na svezení, ale je vytrvalý. Celé 2 km si vede kolo vedle mě. Zdá se, že továrna na košile je moje spása. Je zde totiž zaměstnán. Mám ještě poslední možnost dát si pár čajů v místní čajovně. Samozřejmě, že můj cyklista se o mě zmínil, takže za chvíli se zde sejde půl fabriky. Ještě, že provoz zachraňují ženy. Ty totiž na pauzu nechodí a makají. Odcházím a nedaří se mi zaplatit. Jsem opět hostem. Konečně sám, tedy relativně. Když už to vypadá, že nikde, nikdo, tu se zvedne ze země nějaký pastevec koz, či dobytka a začne na mě cosi volat. Ukazuje, že jdu špatně. Nevysvětlíš mu bez jazyka, o co tady jde. Tu noc tábořím ve vyschlém vádí. Velmi romantický večer. Sedím u ohně a večeřím placky s česnekem a cibulí. Po datlích ještě doušek místní whisky pro desinfekci. Nedojít mi dřevo, sedím u ohně do rána, jaká paráda. Cikády řvou ostošest. Pálím uschlé větve a kořeny. Moc stromů tu není. Samé palmy, ty neporazím, stejně, bůhví, jak hoří. Místní si vypomáhají místo dřeva sušeným kravským trusem. Leč ten tu není. Ráno vyrážím dokud to jde. V 93o je už 32 C a vím, že se začne rychle oteplovat. V 11 hodin je už 36 C ve stínu, ale snažím se pokračovat, protože vím, že bude hůř. A bylo. Kovové obroučky slunečních brýlí ti vypalují do tváře cejch. O černé tělo foťáku se normálně spálíš. Filmy v něm neexponuji, ale pouze při vysokých teplotách pomalu rozpouštím emulzi. Uvidíme, co, za proces z toho bude. Rozdíl mezi stínem a Sluncem je minimální. 38 C - 44 C. Procházím krajem větrných elektráren. Netočí se žádná. Záda jsou paradoxně nejméně zasažené místo potem, protože na nich leží batoh. Nic z toho stejně nevnímáš, stává se z tebe totiž stroj. Prožíváš jen pravá noha, levá noha, pravá, levá, pravá, levá... To ti tak vyčistí hlavu, poněvadž na nic, než rytmus chůze, tam není místo. Přeci jsem šťastný. Proč? To chápou horolezci, vodáci, jachtaři, polárníci, chodci a jiní zasvěcení. Hodně by o tom věděl Keruac. Je to jen moje volba, mé pocity, má nezodpovědnost, mé následky. Nikdy to nevzdám. Nešlapu jen za sebe. Šlapu za ty, kteří nemohou, protože na to nemají. Šlapu za ty, kteří na to mají, ale nemají na to. Šlapu pro ty, kteří o tom jen sní a nikdy se pro to nedají probudit. Šlapu pro ty, kteří ani neví, že šlapat se dá. Přežiješ-li, čeká tě odměna nejvyšší. Mé poznání přináší doznání a pár vyzkoušených tradičních rad.

Praktické zásady pro tropy: 

1. Měj u sebe vždy vodu a při každé příležitosti si zajisti novou. Pij i když nemáš žízeň a minimálně moč .

2. Vždy se snaž vědět, kde jsi, hlídej si orientaci a nespoléhej se jen na techniku. 

3. Choď jen v pevných a rozšlápnutých botách, pokud možno vysokých. 

4. Nos pokrývku hlavy. 

5. Tahej se jen s tím co skutečně potřebuješ .

6. Průběžně si doplňuj sůl, minerály a dobrou náladu. 

7. Nikdy nepij alkohol přes den a v noci jen při dostatku vody. 

8. Najdi si včas nocleh, tma přichází náhle a trvá až 12 hodin .

9. Koukej kam, na co šlapeš či kam si sedáš. 

10. Pohybuj se s rozvahou, hlučněji a dej zvěři šanci na ústup. 

11. Neobracej kameny rukama, nevíš co je pod nimi. 

12. Pořádně si prohlédni moskytiéru, spacák a boty, než do nich vlezeš. 

13. Bez mačety, či pořádného nože a baterky do džungle nelez. 

14. Měj sebou lékárnu a tablety pro chlorizaci vody. 

15. Odolej pokušení vykoupat se ve stojaté a neznámé vodě. 

16. Najdi si důvod, proč žít. 

Další nocleh je už bohužel bez ohně. Kompenzuji si ho rozsvícenou svíčkou v moskytiéře. Má to své výhody. Přiláká to na noc víc havěti. Mám opět problémy s centimetrovými mravenci. Nad přírodou nevyhraješ. Ráno mám od nich v moskytiéře pár prokousaných děr. Aby se mi lépe nosil batoh, při zašívání si spálím záda. Cíle je dosaženo. Poněvadž se mi to líbí, hraji tu hru znovu. Popojíždím tedy do nového cílového bodu. Zážitky obdobné, leč místo čaje nechtějí platit za cibuli a dali by mi jí nejraději tolik, že bych to neunes. Dokonce i ti chudí rolníci a nevolníci na zdejších polích, by se se mnou dělili o vodu a jídlo. V jedné vesnici jsem vypil až 6 čajů. Jelikož si je nechám dělat bez mléka a cukru, jak je zde zvykem, stojí to opravdu zato. Mají pocit, že má být silný, když je bez přísad. Odcházím nadopován tejnem, že začínám mít pocit obdobný prožitku z betelem. Jen desítky párů sledujících očí mi nedovolí seknout sebou. Naštěstí procházím kolem pumpy. Vesničanky čekající na vodu mě pouštějí. Dokonce mi nabízejí opláchnutí mých zad. Na pět minut se zbavuji potu a vyrážím dál. Lidé jsou zde prostí, vytrvale zvědaví, vesměs pobožní, z většiny negramotní, velmi chudí, leč dobrosrdeční. Jsou velmi otevření, bezbranní, lehce manipulovatelný a snadno zneužitelný. Připadám si, jako misionář, školící ostatní v technice. Nejvíce je zajímá foťák, GPS, nůž, baterka, zapalovač, pero a oblečení. Ještě by chtěli vidět můj batoh, ale to už rezignuji. Je to oboustranná studie člověka, kdy se studující stává pro druhou stranu studovaným. Vše probíhá jen na bázi pantomimy a asi pěti anglických slov. Moc toho zde nefotím, ale nikdy na ta místa nezapomenu. Tu zem mám zalitou krví, potem a stolicí. Zafixovanou do hlavy, zarytou do vrásek, zapečenou do kůže, zadřenou do mozolů, nasátou do nosu a navždy zamknutou v srdci. Lituji, komu tento popis nic neříká, pro toho to byla jen ztráta času. Kdo se trochu děsil, pro toho ať je to varování. Pro toho, kdo to chápe, ten ať se příště přidá. 

"Investujte do vzpomínek, 
nemají inflaci." 

(9.2.2ooo) 

Sepsáno v Indii ve státě Tamil Nadu ve městě Madurai 

na N 09 55. 017', E 078 06. 805' 14.2.2ooo ve 02:30 ráno 

pro občasník klubu šerých osob ŠERO 

a všechny další romantiky podobných srdcí.

P.S. Proč šlapat v cizích krajích, když doma je doma? 

"Co mohou vědět o Anglii lidé, 
kteří znají jenom Anglii?"

Rudyard Kipling 

Janek (Zdeněk Janeček)